sudoprstý přežívavec zjevu odchylného pro neobyčejně dlouhý krk, vysoké nohy a skloněný hřbet. Na hlavě nese dva rohovité pahýly koží popiaté, které jsou obdobné růžicím jelenů. Vůbec [Žirafa] kmenovým příbuzenstvím kloní se zajisté více parohatým nežli dutorožcům. Ke vnější podobě s losem, jenž má též vysoké nohy a šikmý hřbet, přistupuje i podoba chrupu [Žirafa]-fy s vymřelým rodem Helladotherium, z nejvyšších vrstev miocénu z Pikermi v Řecku, s chrupem jelením. Ještě zjevněji okazuje přechod k [Žirafa]-fám vymřelý massivní rod Sivatherium z vrstev sivalikových v Indii, který sice nynějšího losa velikostí předčil (lebka jest 1 m dlouhá a široká, přední nohy 2 m vysoké), ale jinak losu se podobá i lopatovými vykrojovanými výrůstky na hlavě, losovým podobné, které liší se jen tím, že nemají růžice, nebyly tedy shazovány a jsou tedy obdobné kostěným výrůstkům [Žirafa]-fy. Jinak [Žirafa] jeví podivnou směs znaků: hlava a trup jakoby náležely koni, krk a hruď velbloudu, boltec skotu, ocas oslu, nohy sajce, zbarvení a kresba hladké kožišiny pardalu. Krásná jest hlava, podivuhodné oko a kresba příjemná. (Délka těla činí 2,25 m, výška na kobylce 3 m, do temene hlavy 5-6 m, váha 500 kg.) A přece při vší bizarrnosti podoby podle zpráv cestovatelův a zvlášť momentek Schillingsových jest jisto, že nejvyšší tato zvířata jsou barvou a podobou tak přizpůsobena okolí svému, že houfec [Žirafa]-af v houštině mimosové sotva lze rozeznati, zvlášť nalézá-li se tu několik suchých kmenů lišejníky obrostlých, od nichž paprsky slunce se odrázejí; skvrny v kresbě [Žirafa]-fy zdají se pak skutečně napodobením mihotavých stínů ve spletině listů. Větve, pupeny a listy citlivek jsou hlavní potravou [Žirafa]-fy, neboť trávu ze země jen nesnadno může škubati rozkročujíc se předníma nohama, aby dosáhla dlouhým krkem až k zemi. Jazyk [Žirafa]-fy jest podivuhodně pohyblivý jako chobot slona. Pohyby [Žirafa]-fy jsou zvláštní; jest mimochodníkem, t. j. pohybuje současně oběma nohama téže strany; ve volném chodu kráčí důstojně a půvabně, ale běžeti může jen tryskem; dělá skoky 4-5 m, krk nakloňuje se do zadu, pak zase ku předu jako stěžeň lodi vlnami zmítané. Kulturou obmezilo se rozšíření [Žirafa]-fy. Původně byla as rozšířena po celé Africe jižně Sahary, vyjma tropický západ. Nyní zmizela úplně z jižní Afriky a skoro již z pobřeží zambezijského. Hojná zdá se býti ještě v Kalahari, pak východně jezera Ngami k řece Limpopu. [Žirafa] jest pravá obyvatelka stepi křovinaté a miluje více roviny nežli svahy horské. Všude domorodci i Evropané náruživě loví [Žirafa]-fy; dávajíť hojný užitek: chutné maso, kůži, chvostu ocasu užívá se k odhánění much. Všude rádi chovají též živé [Žirafa]-fy, které snadno krotnou. Dříve bývaly v zoologických zahradách hojnější, od válek Mahdího v Súdáně staly se však převzácnými a drahocennými. Zajatě [Žirafa]-fy v Evropě dlouho nevydrží. Nedostatečný pohyb a nevhodná píce způsobují jim neduhy v kostech. [Žirafa] nosí mládě 14 měsíců. Několikráte narodilo se mládě v zajetí; v Londýně již r. 1836, pak v Hamburce a Drážďanech, v Schönbrunnu i v druhé generaci. Bše.

























